R.l.P. Čertík

Včera ve 14,30 odešel za duhový most Čertík.

Než jsem ho před 6 lety přijala, živořil asi 10 let v kurníku u slepic. Byl slepý a hodně se všeho bál, vše ho děsilo. I velký prostor byl pro něj problém. Lidský dotek byl pro něj velmi nepříjemný a opravdu o něj nestál.
Když poprvé v mé přítomnosti vylezl z pelíšku, ani jsem nedýchala a umíte si představit tu ohromnou radost, když poprvé sám vyšel na zahradu, to byly pro mě Vánoce.
Postupně a pomalu se naučil žít v prostoru a užívat si všeho co mohl. Miloval piškotky, užíval si trávu na zahradě, dobré papání a teplíčko. Každý malý pokrok, který udělal, byl vždy velký svátek.
Když začaly jeho potíže s ledvinami, uvědomila jsem si, že je mu už 16 let a že se nechá v klidu hladit i vzít do náruče… Bojovali jsme, ale on ledvinovou dietu odmítal, dostával alespoň podpůrné přípravky, já však věděla, že je to málo…
Jeho stav se hodně zhoršil a v pondělí ve 14.30 dotlouklo jeho srdíčko. Usnul mi v náručí. Uvolněný a spokojený. Poprvé v životě mě olízl. Čertíčku, pozdravuj za duhou a věř mi, mám srdíčko na milion kousků.