R.I.P Fíbí

Dne 11.8.2026 odešla za 🌈 most naše milovaná Fíbínka. Odešla tiše, v klidu a v mém náručí ve 13 hodin 😭.

Tři roky byla součástí našeho života. Tři roky jsme každý den sledovali její malé krůčky. Pro někoho možná nepatrné… pro nás byly obrovským vítězstvím. 🐾❤️

Fíbí jsme zachránili z hrůzostrašných podmínek. Z místa, kde pejsci nebojovali jen o trochu jídla a vody. Bojovali i o bezpečné místo, kde by si mohli lehnout a kde by jim nikdo neublížil.

Přijela k nám spolu s dalšími kamarády. Byli slepí. A všichni si s sebou nesli strach, který se nedal jen tak vymazat.

Fíbínka si vytvořila vlastní způsob, jak přežít. Držela se ve výšce. Na okně, na stole, na židli… Protože se naučila, že když bude nahoře, nikdo ji nemůže kopnout. Nikdo jí neublíží.

A trvalo dlouhé dva roky, než pochopila, že u nás už se bát nemusí. Že může slézt dolů. Že zem pod jejími tlapkami už není nebezpečná.

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy poprvé slezla z okna a vydala se ven na zahradu. Stála jsem a dívala se na ni se slzami v očích.

Pro někoho obyčejná cesta na zahradu. Pro Fíbínku obrovský krok do nového života. ❤️

Byla to tichá, nenápadná, téměř neviditelná holčička. Ale u nás poprvé poznala, co znamená bezpečí. Poznala teplo, klid, pohlazení a lásku. A postupně se začala měnit.

Milovala jídlo. A poslední dobou se dokonce uměla o svou porci velmi hlasitě přihlásit. 😄❤️

A já z toho měla obrovskou radost.

Protože to znamenalo, že se začala projevovat. Že si začala být jistá. Že už nebyla tou vystrašenou neviditelnou holčičkou, která se celý život snažila jen přežít.

A pak jednoho dne nesnědla večeři. Hned jsem věděla, že je něco hodně špatně.

A bohužel bylo…

Vyšetření odhalilo útvar na slinivce a těžký zánět slinivky. Fíbínka bojovala. Tak jako bojovala celý svůj život. Ale tentokrát už její unavené tělíčko nemělo sílu dál.

Dnes ve 13 hodin naposledy vydechla. V mém náručí. V bezpečí. Milovaná.

Po třech letech života, ve kterém už nemusela bojovat o jídlo, o místo ke spaní ani o vlastní život.

Fíbínko, holčičko moje… 💔

Mrzí mě, že jsem tě nemohla zachránit i tentokrát. Ale snad víš, jak moc jsme tě milovali. Snad víš, že ty tři roky nebyly jen tři roky.

Byl to první skutečný život, který jsi poznala. A já jsem neskutečně vděčná, že jsi ho mohla poznat právě u nás.

Běž, Fíbínko… 🌈 Běž po té krásné louce, kde už nejsou žádné bolesti, strach ani slepota. Tam, kde je všechno krásné a kde zase vidíš.

Pozdravuj všechny naše milované, kteří už tam čekají.

A jednou…  Jednou za vámi přijdu i já.

Do té doby na mě někde za duhovým mostem počkej. ❤️

Fíbínko, nikdy na tebe nezapomenu.Nikdy. 🌈🐾💔😭

Fíbí jsme zařadili do Virtuální adopce po více jak roce co u nás je. Bohužel má velmi špatná játra a vzhledem k jejímu hendikepu její adopce je velmi nejistá.

-fenka, věk cca 16 let, kříženec, velikost malá, váha 7kg, kastrovaná, očkovaná, čipovaná  ….

Ahoj lidi, své jméno jsem dostala až u tety. Než jsem pochopila, že Fíbí je mé jméno, chvilku to trvalo. To víte, tam kde jsem živořila se spoustou dalších kamarádů, jsem musela pouze bojovat o všechno  … o jídlo, dobře ukryté místo na spaní, o vodu …. prostě o všechno. Bylo nás tam skoro 80. A pro mě to bylo opravdu moc těžké, jelikož jsem slepá.

Když jsem přijela k tetě, bála jsem se všeho a všech. Odmítala jsem komunikovat a vůbec jsem se nechtěla kamarádit. Ale už jsem zjistila, že hlazení a mazlení je mooc fajn. Sama si pro pomazlení přijdu. Začala jsem si užívat život a vše krásné co k němu patří.

Fíbí vyšli kontrolní jaterní testy velmi špatně. Po kontrolním oftalmologickém vyšetření, má sníženou produkci slz a 2x denně se kapou kapičky.

Fíbí můžete podpořit jakýmkoliv finančním darem (výše daru je jen a jen na Vás).  Za jakýkoliv dar budeme velmi rádi.

č.ú. 2300377159/2010

Do zprávy pro příjemce napište Fíbí. 

Mooc děkujeme 😃

R.I.P Samantha

Dne 19.5.2026 ve 14 hodin odešla v klidu a mém náručí do psího nebíčka milovaná Samantha.

Jsou odchody, které bolí tak moc, že na ně nejde najít správná slova.
A přesně takový je odchod naší milované Samanthy. 💔
Samantha… malá, křehká dušička, která si za svůj život prožila peklo, jaké si většina lidí neumí ani představit. Devatenáct let života. Devatenáct let, během kterých poznala hlavně bolest, samotu a využívání. V množírně byla jen strojem na štěňata. Bez lásky. Bez péče. Bez pohlazení. Bez důstojnosti.
Když k nám před pěti lety přijela, byla na tom strašně. Těžké záněty v očích i ouškách, vyhublé tělíčko, nemocné srdíčko… oči nemohla ani otevřít. A právě kvůli tomu nakonec zůstala slepá. Ale nikdy si nestěžovala. Nikdy. Byla neuvěřitelně tichá, klidná, odevzdaná a neskutečně hodná.
Byla nejstarší obyvatelkou našeho depozita. Naše babička Samantha. 🕊️
A já ji milovala celým srdcem. Hýčkala jsem ji, nosila v náručí, šeptala jí, že už je v bezpečí a že už nikdy nebude sama. Tak moc jsem si přála, aby alespoň poslední roky jejího života byly plné lásky, tepla a něhy, které nikdy předtím nepoznala.
A dnes odešla. Tiše. V klidu. V náručí člověka.

Sponzor : holky Vrzalovi a babička Jituška

Samanthu jsme do Virtuální adopce zařadili hned, vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu.

Samantha se k nám dostala s dalšími pejsky z nezvládnutého chovu, kde živořili zavření v místnosti bez dostatku jídla, vody i prostoru. Nikdy nepoznala sluníčko a čerstvý vzduch. Její život byl pouze o tom, že rodila a starala se o štěňata. Přijela hrozně zablešená, po těle měla alopécii, byla vyhublá, měla přerostlé drápy a všeho se hrozně bála.

Samanthě je kolem 19 let, má nemocné srdíčko, na které bere léky, neléčený zánět v uších způsobil, že má tkáň v uších tak zbytnělou, že skoro nemůže slyšet.

Dnes je již veselá a pro léky nám srdíčko si vždy sama přijde a čeká ve frontě. Udělala velké pokroky a již s nechá hladit i pochovat. Ale nejraději spinká blízko topení.

Můžete Samanthu podpořit jakýmkoliv finančním darem (výše daru je jen a jen na Vás) Za jakýkoliv dar budeme velmi rádi.

č.ú. 2300377159/2010

Do zprávy pro příjemce napište Samantha.

Mooc děkujeme 😃

30.4.2026 R.I.P Valinka

Valinka… naše malá, statečná duše. 💔

Hned od začátku, co jsem ji vyndala z přepravky, jsem věděla, že je zle.

Ten pocit se nedal popsat… nebylo to jen obyčejné „něco není v pořádku“. Bylo to tiché, mrazivé tušení, které se usadí hluboko uvnitř a nechce odejít.

Přišla k nám křehká, zmatená, jiná než ostatní. V jejím pohledu bylo něco, co bolelo už na první setkání. Přesto v sobě měla neuvěřitelnou sílu – sílu bojovat, i když neměla z čeho brát.

Byla u nás pouhých 11 dní…

Ale přesně tím pejskem, na kterého nejde zapomenout. Takovým, který se vám zapíše hluboko do srdce během pár okamžiků a už tam navždy zůstane.

Začaly jsme hledat odpovědi. Vyšetření, čekání, naděje… a pak ten den, kdy jsme vyrazili na MRI. Drželi jsme se myšlenky, že zjistíme, co jí je, a že jí pomůžeme.

Ale realita byla krutá.

Velký nádor na levé straně mozku, který už utlačoval i tu pravou. Diagnóza, která nedala prostor pro zázrak, jen pro rozhodnutí. To nejtěžší.

A přesto… i v tom všem si Valinka dokázala najít chvilky klidu. Doteky, blízkost, tiché chvíle, kdy nebyla sama. Učila se důvěřovat, i když jí tělo selhávalo.

Včera jsme ji museli nechat odejít… 😭💔

Rozhodnutí, které láme srdce na tisíc kousků. Ale bylo to rozhodnutí z lásky. Nechtěli jsme, aby trpěla. Nechtěli jsme, aby její příběh končil bolestí.

Drželi jsme ji v náručí, šeptali jí, jak moc ji milujeme… a ona odešla tiše, v klidu. Tak, jak si zasloužila.

Valinko, děkujeme ti.

Za tvou statečnost. Za to, že jsi bojovala. Za to, že jsi nám dovolila být s tebou na konci.

Odešla jsi příliš brzy… ale ne sama.💔😭

A nikdy nebudeš zapomenutá.❤️

Běhej šťastně za duhovým mostem, naše holčičko. 🌈💔