Přátelé, kamarádi,
přidali jsme se do projektu GIVT.cz. Pokud nakupujete na internetu – od svetru, přes parfém, televizor, dovolenou a nebo si objednáváte jídlo domů – můžete nám pomoci.
Uděláte to takto:
1. Před nákupem půjdete na www.givt.cz
2. Vyberete naši organizaci a eshop na kterém chcete nakoupit
3. Nakoupíte, jak jste zvyklí
To je celé. Nestojí vás to ani korunu navíc a my dostaneme část peněz z ceny nákupu.
Nakupovat se dá i anonymně, takže pokud nechcete, nemusíte se nikam registrovat. A můžete o této možnosti říci i svým přátelům – ať nenakupují „zbytečně“ 
Pokud se bojíte, že na tuto možnost podpory v budoucnu zapomenete, http://bit.ly/GivtRozšíření najdete chytré rozšíření prohlížeče, které vás vždy při nakupování upozorní.
Díky, že na nás myslíte a pomáháte nám!
Poslední říjnová neděle začala jako každý jiný běžný den.
Ráno jsem vypustila celou smečku ven, po venčení rozdala léky a připravila krmení pro dietáře a věnovala se každodennímu úklidu….
Quido však byl už několikátý den po sobě velmi uštěkaný a hlasitý. Ale nebylo to u něj nic divného.
Až odpoledne došlo k prudké změně Quido už neštěkal, zmítal se v křeči, dostal epileptický záchvat. Bohužel se nejednalo o běžný záchvat, co po pár minutách odezní, záchvat nekončil…. 😒
Na veterině Quida uspali a nechali si ho tam na pozorování. Doktor mi vysvětlil celou situaci a kladl přitom velký důraz na vážnost stavu, ve kterém se chudák Quido nachází. Velmi často bývá konec fatální. 😒
Měla jsem o Quida veliký strach. Jako miminko si svůj život po ošklivém úrazu vybojoval, a i když zůstal postižený, je to miláček. Z veteriny jsem odjížděla s obavami, ale i s přesvědčením, že Quido zabojuje i tentokrát.
Pondělí bylo ve znamení zprávy, že se Quido probudil a je bez záchvatu. Vzhledem k jeho mentálnímu postižení a slepotě jsme se domluvili na převozu domů do Berušky.
Vybavená léky s podrobným návodem na užívání a příslibem sestřičky na telefonu jsem si převzala Quida, vrtícího ocáskem na znamení radosti ze shledání.
Od úterý Quido pije i jí a dojde si i sám ven. Léky proti záchvatům ho zatím utlumují, neustále na něj dohlížím, ale postupně si na léky přivykne a bude snad jako dřív.
Quido si vybojoval další šanci na život, je to můj velký bojovník.
Vaše Katka
V neděli byl Aramis nějaký moc hodný, nechal se hladit a nešklebil se, nevyjížděl po ostatních a nevrčel …. prostě moc hodný …. bylo poznat, že mu není dobře. Večeři nechtěl, ale nic viditelného na něm nebylo. V pondělí ráno hned veterina, přes noc čůral krev a na veterině měl už bělmo žluté jak citrón. Zůstal tam na infuzích a prošel důkladnou prohlídkou. Nikde nic, co by nám řeklo …. „tady je ten průšvih“ …. Krve nám nic zajímavého neřekly, všechny parametry mírně zvýšené, ale nic co by nám řeklo … „tady to je….“ Ano, byly zvýšené leukocity, což značí zánět v těle, ale také nic tak příšerného. Ach jo …. vidíte, že je mu zle, ale nikde nic jasného. Vyslovena spousta teorií, ale postupně se všechny vyloučily. Aramis byl tak hodný a manipulaci snášel úplně úžasně … teda než se mu ulevilo … A ulevilo se mu dnes, stále je na infuzích, ale už se mu to vůbec nelíbí a je to opět ten starý a protivný Aramis. Jak moc bych ho chtěla pomazlit …. ale … už to nejde, on na to má jiný názor a já nebudu riskovat kousanec. Takže pohlazení ano, ale víc bohužel ne. Dnes už se i trochu napapal …. zatím se stále neví co to způsobilo, ale ještě čekáme na další výsledky. Hlavní je, že je mu lépe a všechny léky co má zabraly. Už je stejný jako dřív.
Zázraky se dějí!
Stále existují lidé, kterým jde o pejsky a ne o sebe. A to je super. Roki, kterému je 12 let, nikoho nezajímal. Je starý, tak co s ním ….. nikoho nezajímalo, že je vitální, že je naprosto úžasný mazel, že je ohromný pohodář …. jedním slovem super pes …. ne, to vůbec nikdo nebral v potaz. Všichni viděli jen jeho věk. Kolikrát já slyšela větu “ kdyby byl mladší ….“ , ale není, je mu tolik kolik mu je a je fakt jedno, že na to vůbec nevypadá. Nakonec se našla rodinka, která má od nás již dva pejsky a přijela se na Rokiho podívat. Prý pouze podívat 😀 …. Roki byl v sedmém nebi, mazlil se, skákal a dokonce i poslechl od pána povel sedni. Pán byl nadšený a prohlásil “ jede s námi “ Vše totiž záleželo na něm. Já i manžel jsme zalapali po dechu … ještě jsem se ujistila a zeptala se “ opravdu ho chcete?“ Pán i paní řekli, že ano a já šla vše připravit. Roki odjel a už večer přišla první videa z procházky a všichni ho moc chválili. Jejich pejsci ho přijali bez problémů a od začátku to vypadalo, jako kdyby u nich byl celých dvanáct let. Tímto rodince moc a moc děkujeme ❤️
Roki, měj se tam krásně ❤️
















