PAMELKA

Naše rozhodnutí, dát šanci pejskovi z útulku, přišlo v den, kdy nás po více než 14 společných letech opustil psí parťák Miky.
Na facebookových stránkách na nás vyskočil příspěvek z Depozita Beruška, kde byla na fotkách Pamelka z nezvládnutého chovu.
Pro mě a mého manžela to byla láska na první pohled. Ten nevinný kukuč plný smutku, strachu a nejistoty, nikdy nezapomenu. Ihned jsme věděli, že bychom jí velmi rádi poskytli milující domov a zároveň jí ukázali, jak je úžasné mít svůj vlastní pelíšek, plné bříško bez nutnosti boje o krmivo a hlavně, jaké to je BÝT MILOVÁNA!
Po vyplnění podrobného formuláře, zaslaného e-mailem, a následném telefonickém hovoru s milou paní Katkou (majitelkou depozita), jsme se s manželem pro Pamelku 26.3.2022 vydali.
Byla jsem naplněna štěstím, ale zároveň i strachem, jak proběhne naše první setkání.
Po příjezdu do depozita jsem byla šokována (a to i přesto, že jsem byla důrazně upozorněna od p. Katky, jak na tom Pamelka je) jejím psychickým stavem, který mě, přiznám se, dohnal až k slzám. Ten strach, který měla už jen z pouhé přítomnosti člověka… Chudinka utíkala raketovou rychlostí pryč, jen aby se mohla schovat. Pohlazení nepřipadalo v úvahu, to ji doslova děsilo k smrti. Působila na mě dojmem, že její život, ještě před záchranou z nezvládnutého chovu, byl pouhým bojem o holé přežití.
Po příjezdu domů na nás čekala Rozárka, naše čivaví společnice, které bylo po ztrátě parťáka Mikyho také velmi smutno.
Pamelku jsme nechali na chodbě, v přepravce s otevřenými dvířky, aby měla klid. Bylo zjevné, že má strach z nového prostředí a ta nejistota z neznámého v ní vyvolávala stres.
Rozárka se po chvilce odhodlala jít přivítat s novým členem naší rodiny a hned první noc se Pamelka rozhodla pro menší průzkum svého nového domova.
Dny pomalu plynuly a bylo znatelné, že je každým dnem klidnější. Pochopila, že jí nikdo nechce ublížit a díky našemu fyzickému kontaktu s Rozárkou pozorovala, nejprve z dálky, že i dotyk, hra či pohlazení, jsou příjemnou součástí života. Naše první společné chvilky jsme začínali prožívat tak, že se Pamelka odhodlala pochrupkávat v pelíšku, který máme umístěn v centru dění, obývacím pokoji. Po dalších pár dnech už lehávala i na gauči. Stále jsme se s ní ale nesnažili navázat fyzický kontakt. Dávali jsme jí čas, dokud si nebude sama jistá, že se chce nechat pohladit nebo podrbat na bříšku.
Trpělivost byla důležitým faktorem, který v tomto případě hrál hlavní roli. Po pár týdnech nám právě trpělivost přinesla první úspěch; Pamelka si ke mně přišla pro pohlazení a já byla neuvěřitelně šťastná.
Při pobytu na zahradě přestala konečně hledat únik a začala brát vypuštění ven jako skvělou příležitost se pořádně s Rozárkou provětrat.
K dětem i manželovi si hledala cestu o pár týdnů déle, ale také si ji k sobě našli.
Měsíce plynuly a trpělivost přinesla další ovoce, a to vzájemnou důvěru.
Pamelka konečně začala vnímat, že má opravdový domov, kde je v bezpečí a s lidmi, kteří ji milují a chtějí ji udělat šťastnou.
Společné spaní v posteli je bez debat a její nepřetržitá společnost mě neustále nabíjí energií a pocitem upřímné lásky.
Dnes už doma vítá návštěvy, hlídá za plotem kolemjdoucí a neustále se dožaduje mazlení, které by mohla praktikovat v režimu 24/7. 😁
Touto cestou bych lidem ráda sdělila, aby se při pořizování svého budoucího parťáka zamysleli nad tím, kolik venku čeká opuštěných pejsků a zároveň je tím i přímo vybídla ke zvážení psí ADOPCE.
Dáte tak šanci pejskovi, který si ji opravdu zaslouží a Vy pro něj budete to vytoužené světlo na konci temného tunelu.
S jistotou říkám, že Vám bude do konce svého života nesmírně vděčný a lásku, kterou mu dáte, Vám každičký den několikanásobně vrátí.